THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
EMA CAMELIA - svojský severovýchodní výrostek na tuzemské emo hardcorové scéně. Kapela, která by se hrdě mohla postavit mezi undergroundové špičky, jakými byli například LAKMÉ, dala o sobě minulý rok vědět plnohodnotným albovým zářezem s názvem „Krakatoa“. Špinavý, valivý, hrubozrnný hardcore místy koketuje až s dřevním doom metalovým tempem, jindy se přiklání k thrash punkovým hoblovačkám ve středních tempech nebo si lehce pohrává s jiskrnými lehkými plochami z kytar, na jejichž pozadí se roztahují klávesové plachty.
„déšť nesmyje soukolí následků“
Velkou škodou je, že v mnoha ohledech zůstalo album někde na půli cesty a rozhodně by stálo za to na celku ještě zapracovat. Ať se jedná o aranžérskou stránku skladeb, nazvučení nástrojů nebo zvuk kláves. Při vypjatých momentech kytary postrádají potřebný tlak a tím ztrácí i emotivnost a celkové působení skladeb, které by mohlo být s jiným zvukem mnohem více masakrující. I proto jsou kvalitativním těžištěm desky spíše umírněnější plochy.
Celkový zvuk je příliš úzký, punkový a špinavý. Něco, co se nedá srovnat s DIY kapelami ze stejného ranku za západní hranicí naší země. Výše zmíněných nešvarů je velká škoda, neboť bez nich bychom tu měli kapelu, která se může směle zařadit mezi elitu, jež je připravena na přímou konfrontaci se západem. Na téměř black metalový vokál, který je uvězněn v jedné poloze jsem si sice musel nějakou dobu zvykat, nicméně se vyplatilo. Jekotův hlas je do značné míry poznávacím znamením kopřivnických.
„nečekej světlo na konci tunelu“
České texty s tragicko-mystickou aurou ukazují obviňujícím prstem do ksichtu posluchače, ne vždy rozumíte slovům, barva hlasu je však natolik výmluvná, že to nevadí. Jen ať se čitelnost slov dál topí v pískové poušti hrubého jekotovo sípotu, pokud se něco vynoří nad hladinu srozumitelnosti, vždy to stojí za to. EMA CAMELIA přetéká emocemi a je rozhodně škoda, že této výborné hudbě k dokonalosti chybí několik formálních nedostatků. Téměř jako byste krásné tělo oblékli do špinavých hadrů. Kdyby se se těch několik neduhů dotáhlo, šlo by o krakatoální natlakovanou erupci, která pohřbí soukolí většiny emocorových kapel u nás.
„přijde doba, kdy i syn počne svého potomka“
Punkové srdce bijící v těžké zlé bahení příšeře z ponurých jezerních hlubin civilizace.
7 / 10
1. Na cestě
2. Veřejný přítel
3. Dítě Krakatoy
4. Ovoce vlastní zahrady
5. Jáma
Krakatoa (2009)
s/t (2006)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Untrust rec.
Stopáž: 36:10
Produkce: EMA CAMELIA
Nedávno som mal česť vzhliadnuť túto kapelku u nás na Slovensku a úprimne povedané,naživo ma roztrhali na kusy,neuveritelná dávka emócií...u mňa jednoznačne za 10
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.